Egypt, môj ľud

ročník III. 2019

Skupina vedoucích ICEJ z několika zemí navštívila na jaře Egypt. Tato návštěva nám doslova otevřela oči pro velké věci, které Bůh v této zemi činí, a také pro jeho smělé plány s tímto starobylým národem, které zahrnují také proměnu vztahu k Izraeli.

Egypt se kromě Izraele objevuji v Bibli nejčastěji. Je to mimořádná země, jejíž vlivná kultura je starší než dějiny Izraele. Egypt byl vedle Babylonie první světovou říší, která se upevnila po potopě, a po řadu staletí měl velký vliv v dějinách Židů. Žádná jiná událost neutvářela izraelskou národní identitu tak silně jako exodus z Egypta. Egypt je také jedinou zemí mimo Izrael, ve které žil Ježíš. Egypt má bohatou církevní historii, vždyť koptská církev je jednou z nejstarších existujících církví na světě. Její jméno je odvozeno od arabského slova pro Egypt ‘qubt’. 
Není proto divu, že hebrejští proroci předpovídali také Egyptu slavné období na konci dějin. Ale nepředbíhejme a začněme od začátku. 

Starověké spojení mezi Izraelem a Egyptem 
Biblický příběh Egypta začíná hned po potopě, když je Micrajim (hebrejský výraz pro Egypt) zmíněn jako syn Chámův a jeden z vnuků Noemových (Genesis 10:6). Když Bůh povolal Abraham z Kaldejského Uru, Abraham přišel do Zaslíbené země. Brzy poté však v Kenaanské zemi vypukl hlad a on „sestoupil do Egypta“ (Genesis 12:10). Když tam přišel, slavné pyramidy v Gíze už několik set let stály. Tyto mohutné kamenné stavby udivují stavitele dodnes. Když Abraham se Sárou opustili Egypt, vrátili se „s otroky a otrokyněmi“ (Genesis 12:16, 16:1). Jednou z nich byla Hagar, která porodila Abrahamovi syna Jišmaele, předka všech arabských kmenů na Blízkém východě.

Také Izák byl v pokušení sestoupit do Egypta, aby unikl hladu, ale Hospodin mu přikázal zůstat v zemi s odůvodněním „já budu s tebou a požehnám ti“ (Genesis 26:2-3). Izákův syn Jákob naopak v Egyptě zemřel, stejně jako všech dvanáct patriarchů, zakladatelů izraelských kmenů. Jeden z nich, Josef, se dokonce stal ministerským předsedou egyptské říše a svou moudrostí zachránil nejen svou rodinu, ale celý tehdejší svět.

V Egyptě se Izrael rozmnožil a stal se velkým národem, který čítal více než milion duší. Podle rabínů se Izrael konstituoval jako národ teprve v době odchodu z Egypta, odkud je Bůh vysvobodil „mocnou rukou a vztaženou paží“. Kvůli otroctví a útlaku, které v Egyptě panovalo, Bible obvykle popisuje zemi jako hříšnou, symbolizující lidskou sílu, která nedokáže vysvobodit (Iz 31:1-3). Dokonce i kniha Zjevení při popisu padlého stavu pozemského Jeruzaléma zmiňuje „Sodomu a Egypt” (Zjevení 11:8).

V průběhu dějin však v Egyptě existovala silná židovská komunita. Bible zmiňuje, že v době babylonské okupace Izraele prchali Židé do Egypta (Jer 40:6-8; 43:5-7). Později v helenistickém období se hovoří o dalším přírůstku židovského obyvatelstva v Egyptě. Když Alexander Veliký založil pobřežní město Alexandria kolem roku 332 př. n. l., významnou část obyvatelstva tvořili Židé. Historik Josephus píše, že počet Židů v celém Egyptě včetně Alexandrie činil až jeden milion. Tato komunita byla tak silná, že Alexandrie se stala centrem židovského myšlení a filosofie. Filón Alexandrijský (20 př.n.l. – 50 n.l.) byl považován za jednoho z nejvlivnějších myslitelů své doby. Josephus zmiňuje, že Onia, syn velekněze, dokonce vybudoval na nilském ostrově Elephantine repliku jeruzalémského Chrámu. Zničil ji v roce 71 n. l. Titus, krátce poté, co byl srovnán se zemí chrám v Jeruzalémě, aby zabránil vzniku nového centra židovské bohoslužby.

Z Alexandrie vzešlo ještě něco, co se stalo hlavním nástrojem šíření křesťanství. Byl to první překlad Tanachu (Starého zákona) do cizího jazyka – řečtiny. Překlad byl pořízen na rozkaz egyptského vládce Ptolemaia II., který chtěl, aby hebrejské Písmo bylo přidáno do legendární knihovny v Alexandrii. Překlad se nazývá Septuaginta, což je odkaz na 70 židovských překladatelů, kteří na díle pracovali. Septuaginta (ve zkratce LXX) byla běžně používána v první církvi a mnohé starozákonní odkazy v řeckém Novém zákoně přímo citují její znění. Význam tohoto překladu Bible do široce užívaného jazyka je nedocenitelný a dá se srovnávat snad jen s Lutherovým překladem do němčiny o 1800 let později. Septuaginta vzniklá v Egyptě byla knihou, z které Pavel a ostatní apoštolové kázali na svých cestách po světě. 

Když se narodil Ježíš, ve svém životě jakoby kopíroval dějiny Izraele ve vztahu k Egyptu. Stejně jako jeho předci, musel do Egypta uprchnout – na pokyn anděla – a vrátil se teprve po několika letech, aby se naplnilo Ozeášovo proroctví „… z Egypta jsem povolal svého syna“ (Mt 2:15, citát z Ozeáše 11:1). Je pozoruhodné, jak koptská tradice uchovala povědomí o různých místech, kde se svatá rodina zdržovala. Většina těchto míst je nějak spojena s centry židovského osídlení ve starověkém Egyptě. 

Když se o několik desetiletí později začalo šířit evangelium, rychle se dostalo do Egypta, protože Židé z Egypta byli o svátku Letnic v Jeruzalémě, kde byli svědky neobvyklých událostí (Skutky 2:10). Podle tradice se evangelista Marek stal biskupem v Alexandrii a možná dokonce založil první „křesťanskou“ biblickou školu na světě. Nejstarší pergamen s novozákonním textem, fragment Ryland P52, který patrně pochází z prvního století, byl nalezen v Egyptě. Když nicejský koncil později nařídil, aby se místo Pesachu slavily Velikonoce v jiném termínu, právě východní církve – a mezi nimi zejména Alexandrie – odporovaly tomuto novému protižidovskému nařízení císaře Konstantina nejdéle. Nakonec však byl i Egypt nakažen antisemitskými trendy v církvi a křesťanští vládci Alexandrie všechny Židy z města vyhnali.


Silnice z Izaiáše 19 
Všechny tyto příhody se zdají naznačovat, že nad dějinami Egypta byla po celou dobu zvláštním způsobem Boží ruka. Egypt se stal nástrojem vysvobození pro Izrael, ale také předmětem Božího soudu, protože se tolikrát postavil proti Božímu lidu. Zdá se však, že Bůh vždy věnoval Egyptu zvláštní pozornost. Prorok Izaiáš v 19. kapitole vidí něco, co žádný jiný prorok neviděl: Boží plán pro Egypt a současně pro celý Blízký východ.

Izaiášova vize začíná tím, že „Hospodin vjíždí do Egypta“ (Iz 19:1). Bezprostředním důsledkem není probuzení a požehnání, nýbrž období velkých otřesů a zmatku. Vidíme politický chaos, kdy Hospodin „popudí Egypťany proti Egypťanům“ a „vydá je v moc tvrdých pánů“, kteří budou nad národem panovat. V této beznadějné době bude Egypt volat k Hospodinu, což připraví půdu pro sedm neuvěřitelných událostí (Iz 19:16-24):

  1. Egypt se bude bát Hospodina a země judské;
  2. Pět měst bude hovořit kenaanským jazykem;
  3. Hospodin bude mít oltář uprostřed egyptské země; 
  4. Hospodin jim pošle zachránce, aby je obhájil a vysvobodil;
  5. Hospodin se dá v Egyptě poznat;
  6. Hospodin udeří na Egypt, udeří i vyléčí, a oni se obrátí k Hospodinu; a
  7. Přes Izrael povede silnice z Egypta do Asýrie.

Vedení ICEJ v Egyptě

Naplnění celé vize popsané v 19. kapitole Izaiáše ještě nevidíme, ale při naší nedávné návštěvě jsme viděli a slyšeli z první ruky pozoruhodná svědectví o tom, co se dnes v Egyptě děje. Jeví se nám to jako velká předzvěst neuvěřitelných událostí, které mají přijít. 

Poté, co v roce 2011 vypuklo tzv. arabské jaro a chaos, který následoval, se mnoho kostelů v Egyptě stalo terčem útoků radikálních muslimských skupin. Vláda zpočátku kostely prakticky vůbec nechránila. S podporou Západu se dostala k moci islamistická vláda Muslimského bratrstva, která zlikvidovala všechny naděje na náboženskou svobodu. Uprostřed tohoto pronásledování, 11. listopadu 2011, se však egyptská církev shromáždila k historickému modlitebnímu setkání. Desetitisíce věřících se zúčastnily modliteb v káhirském „jeskynním kostele“. Tím začalo modlitební hnutí, které se rozšířilo do mnoha egyptských měst. Po celé zemi byl postaven ne jeden, ale mnoho modlitebních oltářů. Bůh vyslyšel tyto modlitby v roce 2013, kdy se v Egyptě konaly největší politické protesty ve světových dějinách. Na 30 milionů lidí vyšlo do ulic po celé zemi a demonstrovalo za novou, svobodnější vládu. Globální média nereferovala o opravdovém významu těchto historických demonstrací, které vedly ke vzniku svobodnější vlády Abdel Fattaha al-Sisiho. Situace církve v Egyptě se zlepšila a země se také výrazně posunula ve svých vztazích k Izraeli. 

Sice se stále vyskytuje tlak a občasné násilí ze strany islamistických skupin, ale církev roste. Zvláště muslimům se Bůh zjevuje ve snech a viděních. Neméně pozoruhodný je také posun v teologii, který v posledních letech pozorujeme. Dříve mnoho církví zastávalo ve vztahu k Izraeli názory vycházející z teologie náhrady, ale dnes vidíme vítanou změnu. Ještě nevidíme města, která by „hovořila kenaanským jazykem“, ale žije zde mnoho znovuzrozených věřících (s některými jsme se setkali), kteří se dnes pod vlivem Izaiášovy vize v 19. kapitole začali učit hebrejsky. Jeden vedoucí chval nám vyprávěl, jak před nedávnem zažil, když spolu s dalšími egyptskými bratry uctívali Hospodina, že „se ho zmocnil Duch Boží“ a skoro hodinu zpíval písně v dokonalé hebrejštině, což je jazyk, kterým nikdy předtím nemluvil. 

Také nás nadchlo, když jsme se v Egyptě dozvěděli, že křesťané tam v posledních letech začali slavit biblické svátky. Například více než 700 egyptských křesťanů se každoročně schází na různých místech v zemi a slaví pesachový seder.

Tím se dostávám k hlavnímu důvodu, proč jsme na jaře navštívili Egypt. Bůh k nám v posledních letech promlouvá skrze slovo proroka Zachariáše 14:16-19, kde je psáno, jak budou národy putovat do Jeruzaléma „slavit svátek stánků“. Zajímavé je, že pouze jeden národ je výslovně jmenován, a to Egypt.

„Jestliže nebude putovat a nepřijde egyptská čeleď, ani jí se nedostaví déšť. Utrpí porážku, kterou připraví Hospodin pronárodům, jež nebudou putovat, aby slavily slavnost stánků.“ (Zach 14:18)

Pán nám položil na srdce, abychom se modlili za otevření dveří pro egyptské bratry a sestry, aby mohli přijet do Jeruzaléma a slavit s námi Svátek stánků. Boží slovo varuje národy, které nebudou slavit sukót, a Egypt je přitom zmíněn výslovně. Ale můžeme se na to dívat také obráceně: pokud na Svátek stánků přijdou, Bůh jim dá déšť. Můžeme to chápat jako zaslíbení zvláštního požehnání pro Egypt. 

Letošní rok je pro Egypt a Izrael důležitý, protože je to 40 let, kdy Menachem Begin a Anwar Sadat podepsali mírovou smlouvu mezi svými národy. Věšíme, že přítomnost silné delegace křesťanů z Egypta na letošní oslavě Svátku stánků se stane prorockou deklarací, která otevře pro Egypt dveře velkému požehnání.


Když jsme přijeli do Egypta a chystali se sdílet s tamními křesťany naši vizi, nevěděli jsme, co máme očekávat. Nebyli jsme však připraveni na to, co jsme zažili. Už při představování šli rovnou na věc: „Věříme ve vizi zapsanou v 19. kapitole Izaiáše, a víme, že Zachariáš 14 mluví o tom, že Egypt má putovat na sukót. Můžete nám pomoci to realizovat?“


Dveře nemohly být otevřenější. Všichni jsme se shodli, že Pán má pro letošní Svátek stánků připraveno něco mimořádného. Možná to bude počátek něčeho nového, co bude platit nejen Egyptu, ale celé širší oblasti. 


Máme v úmyslu pomoci čtyřiceti křesťanům z Egypta přijet do Izraele na Svátek stánků. Mnozí potřebují finanční pomoc. Pro tento účel jsme založili nový fond „Izaiáš 19“, jehož prostředky budou používány na pomoc věřícím z Egypta, aby mohli přijet na Svátek stánků a také abychom mohli propojit pastory a vedoucí z Egypta s tím, co Bůh dělá v Izraeli, a zejména s mesiánskými věřícími. Pokud vás Pán vede k tomu, abyste se také podíleli na tom, co dělá v Egyptě, zvažte v modlitbě finanční podporu pro tento fond Izaiáš 19. Bude to požehnání pro Izrael, pro Egypt, a také pro vás.
 

Cítíme, že tuto iniciativu bychom měli v příštím roce dále rozvíjet. Už dnes dostáváme podobné žádosti o podporu od věřících z Jordánska, Iráku a Libanonu. Pro mnohé z nich je návštěva Izraele spojena s rizikem, ale oni věří, že je pro ně důležité, aby přijeli, a my cítíme, že bychom jim v této důležité věci měli pomoci. 

Konečně, modlete se spolu s námi za arabské země. Modlete se za vylití Ducha svatého na tyto země, a také za nás, abychom lépe rozuměli tomu, jaké plány má Bůh pro dnešní Egypt a Asýrii.


Není pochyb, že Boží záměr pro Egypt je, aby se dostal do bodu, kdy Bůh bude moci říct: „Egypt, můj lid“. Pro národy, které dnes žijí na území starověké Asýrie (Irák, Sýrie, Libanon, a dokonce část Íránu, Turecka, Jordánska a Saúdské Arábie), Bůh deklaruje svůj záměr slovy: „Asýrie, dílo mých rukou“. A všechny tři, společně s Izraelem, budou „požehnáním uprostřed země“ (Iz 9:24-25). Z těchto veršů můžeme odvodit strategické zaměření pro naše modlitby, a také úžasnou vizi plnou naděje pro tyto země.

Dr Jürgen Bühler je prezident ICEJ. Přel.: -mk-