Dohoda Izrael – SAE: Prielom pre celý región

ročník III. 2020

Dohoda Izrael – SAE: průlom pro celý region

David Parsons

Podobně jako když v roce 1993 se náhle z norských lesů vynořily dohody z Osla, zpráva o průlomu ve vztazích mezi Izraelem a Spojenými arabskými emiráty překvapila každého. Všichni v regionu se začali zabývat novou možností, že ve vztazích Izraele s řadou dosud nepřátelských států na Blízkém východě by mohlo dojít k opravdovému zemětřesení.

Mnozí vítají, že dohoda namísto hesla „mír za území“ představuje návrat k formulce „mír za mír“, kterou preferuje izraelská pravice, což znamená, že po Izraeli se výměnou za normalizaci vztahů nepožadují žádné ústupky. Jiní upozorňují, že „něco za něco“ přece jenom může být součástí dohody, a poukazují na zprávy, že Izrael možná bude souhlasit s prodejem neviditelných stíhaček F-35 do SAE. Zájem Emirátů, které od Íránu s jeho nukleárními a regionálními ambicemi dělí pouze několik desítek kilometrů mořské úžiny, je pochopitelný. Žádost o prodej sofistikovaných letounů adresovali emíři americké vládě už před šesti lety. Mír s Izraelem nyní výrazně zvyšuje šanci, že je dostanou, přičemž židovský stát může očekávat kompenzaci v podobě jiných vojenských dodávek, které zajistí, že si udrží kvalitativní náskok nad ostatními armádami v regionu.

Bez ohledu na různé spekulace není pochyb o tom, že tato „Abrahamovská smlouva“ je velká věc. Emiráty se staly třetím arabským státem, který se oddělil od většiny a formálně navázal vztahy s Izraelem. Jeho vládci dali najevo, že se už nenechají vydírat neústupnými palestinskými nacionalisty, kteří si je brali jako rukojmí. V současném klimatu je docela dobře možné, že několik dalších arabských sunnitských států se k SAE rychle připojí a také uzavřou s Izraelem mírové dohody.

Otázka zní, proč byly první právě Emiráty? Jednou z odpovědí může být, že jejich vládci jsou orientovaní do budoucnosti a chtějí diverzifikovat svou ekonomiku, od závislosti na ropě směrem k moderním technologiím – a lepšího partnera než Izrael těžko najdou. Emíři také aspirují na roli spojovacího článku mezi západem a východem: Dubaj a Abú Zabí prezentují jako křižovatky, které propojují globalizovaný svět.  

Roli hraje také to, že domácí obyvatelstvo tvoří ve vlastní zemi pouze 11 % celkové populace. Země dováží množství dělníků z Indie a Filipín, mezi nimiž mnozí praktikují křesťanství, hinduismus a další náboženství. Na rozdíl od většiny jiných arabských a muslimských zemí tak panuje v Emirátech značná tolerance, pokud jde o praktikování jiných náboženství. Byl například schválen projekt „Domu Abrahamovské rodiny“, komplexu zahrnujícího mešitu, kostel a synagogu.

Mnozí křesťané se mohou nad některými z těchto aspektů pozastavovat. Globalizace? Ekumenismus? Pro tuto chvíli budiž ale řečeno, že pro každého, komu leží Izrael na srdci, je povzbudivé vidět obrovský potenciál, který dohoda přináší.

Izraelské technologické firmy teď budou moci lákat investice bohatých arabských státních fondů, jejichž hodnota se odhaduje na více než bilion dolarů. Izraelci budou moci navštěvovat luxusní destinace v Dubaji a Abú Zabí a arabští turisté se objeví v Jeruzalémě.

Navíc se už ozývají náznaky, že diplomatický průlom s dalšími sunnitskými státy může být na dohled. Mezi prvními by mohl být Omán, který nejdřív a nejhlasitěji vyjádřil chválu dohodě svého souseda. Dalším horkým kandidátem je Bahrajn, i když ten musí řešit vnitřní napětí mezi sunnitskými vládci a většinovým šíitským obyvatelstvem. Mluví se také o Maroku, a dokonce o Súdánu, který po desetiletích radikálního režimu projevuje zájem o normalizaci s Izraelem.

Saúdská Arábie jakožto strážce muslimských svatých míst a hlavní sunnitská země bude postupovat pomaleji. Nicméně i tam dochází k výrazným změnám. Nová generace vládců reprezentovaná Mohammedem bin Salmanem je nepochybně otevřenější západním vlivům a vedle dosud tajných kontaktů s Izraelem se objevují první otevřené náznaky oteplování vztahů, například když Saúdové povolili izraelským letadlům přelet nad svým územím.

Také jinde ve světě může nastat dominový efekt, když mnohé státy si mohu položit otázku, proč by měly udržovat k Izraeli nepřátelský postoj, když se s ním přátelí Arabové.

Není pochyb, že prezident Trump dokázal se svým zahraničně-politickým týmem přinést Izraeli a všem mírumilovným zemím opravdový úspěch. Trump si zaslouží uznání za průlom, jehož jeho předchůdci nebyli schopni dosáhnout.

David Parsons je viceprezident a hlavní mluvčí ICEJ; přel.: -mk-